Znáte ten pocit volnosti, uvolněnosti, klidu, naprostého klidu. Mám takový zážitek. Po maturitě a po přijímacích zkouškách na vysokou školu jsem se v červenci jela projet na kole po okolí našeho městečka. Projela jsem si známou trasu, jen tak pro radost, nejezdím pro výkon, pro to, zapotit se, jen pro radost, a projela jsem i pěšinkou v poli, sice příšernou, kamenitou, a dojela jsem na konec pole. Nové baráčky, hned vedle pole. A začalo pršet. Žádná průtrž mračen a blesky, jen letní přeháňka. Schovala jsem se u garážových dveří nejbližšího domu, pod jejich "stříškou" a čekala až se to přežene. Ale byl to krásný pocit. Jezdila jsem sama, tak jak jsem chtěla, způsobem, jakým jsem chtěla, a ten pohled na to prostranství pole, letní oblohu a lehký déšť, to bylo něco zvláštního. Stála jsem tam s kolem u garáže a měla jsem pocit naprosté svobody, volnosti, snad to ani nejde dost přesně vyjádřit. Byl to takový pocit klidu, jenž jsem do té doby neznala a poté jsem ho myslím také už nezažila. Ale ten zážitek se mi pevně vryl do paměti a často na něj vzpomínám. Ten klid, volnost. Něco úžasného. Mozek uvolněný, oči doširoka otevřené, jen jsem dýchala a dívala se na to pole a oblohu, na to širé, velké prostranství. Byl to až "duchovní" zážitek. Ten pocit byl měl zažít každý člověk, každý na planetě. Kdy nemusí nic, jen to, co sám chce, je uvolněný a pocit naprosté svobody.
Zobrazit další články tohoto autora
Další články z rubriky osobni
